Můj zubař odcházel do důchodu a proto jsem si musel najít nového. Známý mi doporučil jednoho šikovného, který má zájem o své pacienty. Když jsem přišel do čekárny a prohlížel jsem si to tam, všiml jsem si diplomu, na který samozřejmě prozrazoval jméno majitele.

Vzpomněl jsem si, že muž se stejným jménem se mnou chodil na gympl před třiceti lety. Vysoký blonďák, po kterém letěly snad všechny holky. Že by to byl on?

Když jsem ho uviděl, rychle jsem všechny podobné myšlenky zavrhl. Tento pán se vůbec nepodobal mému spolužákovi. Můj nový zubař byl prošedivělý muž s vrásčitým obličejem a navíc o hodně starší než já – takže nemohl být mým spolužákem.

Ale stejně jsem byl zvědavý, jestli je to jenom shoda jmen a nebo jestli je to opravdu můj starý spolužák. Poté, co mi prohlédl chrup, jsem se ho zeptal.

„Chodil jste na gymnázium T.G.Masaryka?“.

„Ano ano, chodil jsem tam. A byl jsem jeden z nejlepších,“ začervenal se.
„A v kterém roce jste maturoval?“.
„V sendesátém sedmém. Proč se ptáte?“.
„Tak to jste byl v mé třídě!“ vyhrkl jsem.
Začal si mě pozorně prohlížet. A pak se mě ten starý, vrásčitý chlap zeptal: „A co jste mě učil?“.